5. Steyrer Einradhockeyturnier

Aneb Když zvlhne střelný prach…

Kvůli delšímu cestování jsme se pro tentokrát rozhodli vyrazit na celý víkend a rozhodně jsme nelitovali. Cílem bylo nejen odehrát turnaj, ale také se podívat, kam jsme to vlastně jeli a mít i čas na to pokecat s kamarády z Rakouska. Nakonec jsme stihli odehrát turnaj, prohlédnout si historickou část města a celovečerní slackline-žongl párty v obýváku u Potzů.

Atmosféra byla dobrá už od začátku a po noční hře „najdi ubytování mezi loukami“ jsme se kolem půlnoci ubytovali na kraji Steyru na krásné samotě našich kamarádů.

Sobotní turnaj začínal již od rána a od začátku bylo jasné, že to nebudeme mít jednoduché. Podle prvních informací jsme měli nalosovanou těžší skupinu a cíl byl tedy jasný. Postup ze skupiny.

První zápas proti One Wheel Dragons (z Vídně) jsme začali lépe a brzy jsme vedli. Hra se postupně vyrovnala, ale podařilo se nám přidat i druhý gól a jednoduchou hrou jsme si drželi nadějné skóre. Dragons ale dokázali přepnout na vyšší obrátky a začali kousat a tlačit nás do defenzivy. První gól jsme dostali dvě minuty před koncem a na hřišti to začalo zle jiskřit. Hra byla tvrdá, ale dlouho bez šancí na obou stranách. Ani jeden z týmů nechtěl udělat rozhodující chybu. Jen několik sekund před koncem hráč Draků vyjel za půlku, využil hromadné kolize a vystřelil. Gól sice padl, ale nebyl uznán pro vysokou hůl. První výhra tak byla s velkým štěstím naše.

Druhý zápas proti Uni Pro Steyr jsme odehráli s velkou chutí vyhrát a od začátku jsme měli navrch. Dařilo se nám proměňovat šance a díky tomu jsme zápas od začátku poměrně jistě kontrolovali. Dlouho se nám dařilo eliminovat tlak soupeře a skóre tak rostlo až na 4:1, konečné skóre nakonec zůstalo 4:2, když jsme opět dostali gól v závěru utkání.

V posledním utkání nás čekal loňský vítěz Neukirchner Einradteam a věděli jsme, že to bude nejtěžší zápas tabulky. To se také naplnilo a soupeř nic nepodcenil. Od začátku nás začal nemilosrdně drtit a v tlaku a nasazení za celý zápas nepolevil. Po celý zápas jsme byli pomalejší ve všech herních činnostech a ani míchání se sestavou příliš nepomohlo. Nesnažili jsme se ale za každou cenu bránit a hráli jsme dopředu a tlačili se za gólem. To se bohužel nepodařilo a dostali jsme nářez 0:10. Je to ale výsledkem naší snahy hrát a nejen stále bránit a i když tomu výsledek neodpovídá, nezahráli jsme špatně.

Postup ze skupiny se i přes vysokou porážku ve třetím zápase podařilo uhrát a čekalo nás semifinále proti Team Steyr EINS. V zápase jsme brzy prohrávali 0:2, ale po celou dobu jsme si vytvářeli šance a ostřelovali bránu soupeře, co to šlo. Rozhodovalo ale proměňování šancí a naše chyby. První gól jsme dali na 1:3 a vypadalo to na velký obrat, tlačili jsme se za vyrovnáním. Pak ale přišly dvě naše hrubé chyby a bylo po obratu. Nesložili jsme ale zbraně a asi půl minuty před koncem jsme po parádní kombinaci snížili na konečných 2:7. Podařilo se nám dát náš nejhezčí gól na turnaji, kdy jsme se dlouhou nahrávkou po pravém mantinelu dostali až na dostřel, Jirka míček zadovkou sklepl a Vojta trefil křížem na vzdálenější tyč. Bohužel to na prohře již příliš nezměnilo.

V zápase o třetí místo nás tedy čekal reparát v souboji se švýcarským teamem Young Chipmunks. Rodinný team od veverek tvořili tři kluci kolem 12let a jejich rodiče, nebyl tedy důvod si nevěřit. Od začátku jsme se tlačili k bráně soupeře, ale totálně jsme selhali v zakončení a neproměnili jsme ani ty nelepší šance před prázdnou bránou. Ukazovalo se, že v jednoduchosti je krása. Veverky dobře bránily, a při jakékoliv možnosti a z jakékoliv vzdálenosti střílely směrem na bránu. Dostávali jsme tak naprosto laciné góly od půlky, na které se nám těžko hledala odpověď. Soupeře jsme v druhé části utkání téměř nepustili za půlku, ale na góly jsme se hodně nadřeli a nepadalo to tam, i když jsme stříleli ze všech pozic. Když jsme pak místo gólů přidali chyby a dostali dva góly v závěru, bylo hotovo. Na konečném skóre 6:2 se nejvíce podepsalo naše neproměňování šancí a špatná obrana.

I za špatného stavu jsme ale nesložili zbraně a s konečným 4. místem můžeme být spokojení.

Po turnaji jsme se jeli podívat do historické části města, kde zrovna stavěli ukradenou májku. Historická část Steyru je malá, s řadou klikatých uliček a temných průchodů. Dominantu tvoří náměstí a gotický kostel na kopci, který byl ale zavřený.

Na večer jsme se opět přesunuli k Potzům na samotu, dali společnou večeři, probrali všechno možné, zkusili nějaký ty jazykolamy (i němčina je má, a je to fakt zlo) a hlavně natáhli slackline v obývacím pokoji, kam se postupně přesunulo dění. Večer jsme pak trávili na lajně, někdo na míči (ve stoje), velká část lidí žonglováním s různým počtem míčků, které by v podání Randála asi nemělo konec. Když to shrnu, tak to bylo parádní zakončení pěkné akce ve Steyru.

Velké díky Martinovi a Christopherovi Potzovým za organizaci super akce!

Teď už jsme ale zpět a od zítra opět trénujeme v Praze, aby to příště bylo ještě lepší!

Almdudler! Vojta